Když jsem před lety vyrážel na první pořádný alpský závod do Švýcarska, neměl jsem pochybnosti o tom, že poběžím v Cascadiích. Tehdejší verzi 14 jsem si oblíbil. A když jsem si šel pro další, už jsme si nikdy nesedli. Jiná verze, jiná bota. Vždycky jsem si proto vybral jiný model. U verze 19 jsem hned poznal, že bychom si zase po pauze mohli rozumět.
Tedy, skoro hned. Na první pohled totiž Cascadia vypadá na můj vkus trochu přerostle. Hodně materiálu, všude. Kolem paty, na jazyku, v tlumící vrstvě na extra široké platformě. Že klame tělem jsem si uvědomil po pár krocích. Celý svršek je dost měkký a příjemně obepne nohu, bota navíc není ani zvlášť těžká a tak na ní není problém zapomenout. Ale pár kroků na kompletní dojem nestačí.
Základní parametry: 6 milimetrů drop (rozdíl výšky boty mezi patou a špičkou), 35 milimetrů tlumení v oblasti paty, v referenční pánské velikosti 303 gramů (verze bez gore-texu), určená pro běžce s neutrálním došlapem, čtyřmilimetrové špunty.
Cascadia je nejstarší souvislá řada bot do terénu americké firmy Brooks. Je to takový základní kámen celé nabídky. Kdyby měli vyrábět jenom jeden druh bot do terénu, byly by to nejspíš právě Cascadie. Pojetím jsou to docela klasické objemové boty. Tedy primárně na nabíhání kilometrů, delší tréninky a dlouhé závody. Svědčí o tom důraz na pohodlí: nešetřilo se materiálem ve svršku ani tlumením pod chodidlem.
Oproti podobným se vymykají poměrně hrubým vzorkem - ten je navržený spíš do pořádného terénu a pokud to jde, silnici bych se vyhnul. Kvůli pohodlí i trvanlivosti. Nejsou to silničky, nejsou ani z kategorie door-to-trail. Jsou to čistokrevné trailovky.
Štědrý ve všech ohledech. A to i pohledem někoho, kdo v terénu běhá nejčastěji v Hokách. Samotné množství vrstev, látky a materiálu na svršku po gumovou ochranu prstů až po tlumení, všeho je prostě hodně. Když jsem si Cascadie poprvé obul, měl jsem dojem, že stojím ve dvojici tanků a dokud nebudu v rašelině minimálně po kolena, tak to nějak půjde.
Po nazutí je pak jasné, že štědrý je taky prostor pro přední část chodidla. Na prsty a jejich přirozený pohyb je místa dost. Pohled z vrchu napoví, že nejsou úplně pro běžce s úzkými chodidly. A tady pozor: oproti jiným Brooksům jsem musel jít o velikost níž (ve stejný den jsem si bral domů taky Catamounty, o velikost větší). Právě samotný objem prostoru byl u mojí běžné velikosti tak masivní, že jsem i při chůzi cítil, jak se celá noha stěhuje z leva do prava při každém kroku. Naopak u menší velikosti už bylo místa tak akorát.
Masivně na mě i po dvou měsících používání stále působí pata. Funkčně je skvělá: pohodlná a drží vše na místě. Hmotnost tady ale rozhodně návrháři neušetřili.
Co se ukázalo během podzimních testů po dešti jako potenciální nedostatek je barva. Moje limetkově zelené Cascadie sice nikdy neměly naději udržet si alespoň vzdáleně zářivost, ale už po prvním testu na blátě bylo jasné, že tahle barevná varianta bude dostávat hodně zabrat. Na fotkách jsou po hodně důkladném drhnutí a původní lesk už asi nedostanou. Na druhou stranu, v nabídce je taky modrá a ve verzi s membránou ještě černá.
Možná to nejzajímavější na nových Cascadiích je pocit při došlapu. Nejvíc mi připomíná paměťovou pěnu - v dobrém. V prvních metrech je spíš měkčí, po chvíli se dojem ustálí, pohodlné ale jsou i po dvou hodinách na nohou. Určitě nepatří do kategorie mechových bot, jako například některé Hoky. Nečekejte ani moc výraznou kolébku (v obchodě možná uslyšíte rocker). To je ale za mě do těžšího terénu spíš výhoda.
Co je příjemné na unavených nohách je vysoká stabilita. Tomu napovídá velká plocha podešve. I v náročnějším terénu mi přijde nepravděpodobné, že by se kotník vyklenul mimo.
Když jsem po prvním výklusu po suchých polňačkách a lesních pěšinách ověřil základní provozní vlastnosti, pustil jsem se do série náročnějších testů.
Test 1: tempáč v kombinovaném terénu. Konkrétně: lesní cesty, polňačka, štěrkovka a nakonec i kus po silnici. Přidal jsem do kroku a byl jsem hodně překvapený, jak dobře to funguje. Navzdory tomu, že boty je hodně. Důvodem bude podle mě kombinace dvou věcí. Dobrého svršku, který se dá pěkně utáhnout a noha tak navzdory vnitřnímu objemu drží na místě. A pak vyváženého tlumení - kdyby bylo měkčí, už by bota ztratila něco ze šmrncu.
Test 2: horský terén s kamením a šotolinou. Dvě sledované proměnné: 1) jak drží na mokrém kamení, 2) jak chrání chodidlo při došlapu na ostrý kámen. V obojím bez výhrad. Pohodlí a grip se tady potvrdil a to na jedné z nejvyšších úrovní. Díky tomu, že výstupy na podrážce jsou od sebe poměrně daleko, bota hezky drží i na hrubém kamení.
Test 3: bláto za deště. Tedy nejtěžší test pro každou botu. Dosáhnout dokonalosti v tomhle nejde, na bahně prostě klouže všechno, bez ohledu na vzorek. V rámci možností ale obstály v pohodě, asi zase hlavně díky široké platformě. Svršek každopádně dostal zabrat.
Bonus: chůze. Cascadie jsou dlouhodobě populární taky u turistů a dálkových chodců. Nedivím se tomu, pokud cesta vede necestou, jsou určitě dost pohodlné i pro někoho, kdo nutně neběží. To právě třeba díky absenci kolébky, která při chůzi nemusí být každému příjemná. Pro mě osobně asi jediný případ, kdy bych volil verzi s membránou.
Objemová bota do terénu je jednou z nejpopulárnějších kategorií bot. Je to základ botníku každého běžce, který běhá mimo silnici a taky základ nabídky každé značky, která trailové boty nabízí. Mnohem menší je ale nabídka takových, které mají vzorek na podobné úrovni, jako Cascadia. I proto nabízím jenom malý přehled alternativ, se kterými mám dobrou osobní zkušenost.
Hoka Speedgoat jsou jedny z nejoblíbenějších bot jedné z nejpopulárnějších značek. A má to důvod: grip je podobně spolehlivý i v obtížných podmínkách a boty jsou to navržené pro pohodlí i na hodně dlouhé trasy. Od okolí ale vím, že ne každá generace sedne každé noze. Takže doporučím vyzkoušet, jak sedné té vaší.
Saucony Peregrine musím zmínit proto, že pro mě osobně jsou jednou z nejspolehlivějších bot do těžšího terénu. A to bez ohledu na vzdálenost. I když na první dojem nejsou měkké nebo zvlášť tlumené, ani po třiceti kilometrech o nich na noze nevím. A přitom se vůbec neztratí ani na krátkém rychlém krosu. Oproti Cascadiím určitě pro užší nohy.
Objemová krosovka je v každé sezóně ta bota, ve které naběhám nejvíc. Už z podstaty musí každá splňovat dvě hlavní kritéria: být pohodlná a neklouzat. Cascadia to splňuje. Vše nad to už jsou nuance, které běhání maximálně zpříjemní.
Pokud jste znali Cascadie 15/16/17/18, čekejte změnu. Hlavně v tom, jak se bota chová v pohybu. Je měkčí a přitom pružnější, dává zvláštní pocit vlastní hlavně moderním silničním botám, ale bez kolébky.
Po testu tuším, že letošní podzim a zimu budou Cascadie nejspíš boty, ve kterých toho naběhám nejvíc já. Pro zájemce bude hlavní zkusit, jak padnou, samozřejmě nejlépe osobně - hlídal bych to hlavně u běžců s úzkým chodidlem.
Nové Cascadie bych si vzal na:
dlouhý trénink alespoň ze 70 % v terénu
na svižnější delší trénink v těžkém terénu
závod v terénu od zhruba 25 km, včetně ultra
do lesa, do bláta, na hory
jediné boty na horskou dovolenou
na vandr (spíš verzi s membránou)
Jiný model bych bral na:
čistou rychlost, v tréninku i v závodě
na běhy, kde čekám víc silnice
Boty jsem otestoval a dojmy sepsal bez AI.
Robin Šemotl
Autor je běžec původně z lesů kolem Mariánských Lázní. Aktuálně běhá hlavně na sever od Prahy a v Lužických horách. V nohách má desítky tisíc kilometrů, ve skříni desítky párů bot a potkat ho můžete hlavně na krosových závodech od pěti do padesáti kilometrů. Hladká pětka aktuálně kolem sedmnácti minut. 182 cm, 68 kg, US12.
Pro slevu 5% použij kupon GOBRO
Cookies
